Alessandra Svatek & Matěj Hrbek: Láska

První výtvarný projekt partnerské dvojice Alessandry Svatek a Matěje Hrbka představí jejich samostatná díla, ale také několik zcela nových společných, která vznikla pro prostor Artia.Výstava Láska s podtitulem - výstava s naprosto šíleným obsahem - láskou, která je opětována, je třetí v pořadí v rámci letošní dramaturgické linie Artia ODPOVĚDNOST. Ta je zde chápaná jako veličina nezbytná k uchování a rozvíjení lásky, jako péče o vlastní duševní zdraví i o společnou cestu s druhým člověkem. „Zodpovědnost vůči druhému člověku je zodpovědnost k sobě samému. To je axiom mezilidských vztahů. Neboli jak staré přísloví praví: Jak se do vesmírného vakua volá, tak se z vesmírného vakua ozývá,“ přibližují s nadsázkou koncept výstavy sami autoři.Matěj Hrbek (*1988) je umělec volně se pohybující mezi médii – stěžejní je pro něj sochařství a kresba, věnuje se však i grafice, poezii, performanci a kurátorství. Je absolventem pražské Akademie výtvarných umění (2011–2017, intermédia u prof. Knížáka, malba u doc. Skrepla). Svými díly utváří mytické světy plné magických stvoření a okultních předmětů; jeho radikálně stylizované kresby pastelkami zobrazují fiktivní krajiny a velké dramatické události v nich – prolínání paralelních vesmírů, černé blesky, ale i prostou rostlinku na kopečku. V sochařské poloze za pomoci transparentních pryskyřic odhaluje útroby imaginárních tvorů, nejčastěji víl. Historik umění Adam Hnojil označuje Hrbkovu rehabilitaci kresby a vynětí pastelek z okruhu dětí a hobby umělců za ryze avantgardní strategii a boj o obnovení přímého vztahu mezi umělcem a divákem.Alessandra Svatek (*1979, Německo) je multidisciplinární vizuální umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí konceptuálního umění, ekologie a sociálně angažované praxe. Od roku 2011 žije a tvoří v Praze. Vystudovala malbu na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně, po absolutoriu se věnovala street artu a intervencím ve veřejném prostoru. V letech 2010–2020 kurátorsky vedla Ukradenou Galerii, experimentální výstavní platformu fungující mimo institucionální rámec. Působí také jako profesionální tatérka, tetování začleňuje do své konceptuální tvorby, kde lidské tělo funguje jako prostor pro etickou reflexi a paměť. Jejím dlouhodobým projektem je Extinct_Portraits, průběžně se rozrůstající archiv živočišných druhů vyhubených lidskou činností: kresby vytvořené na základě archivních materiálů jsou následně tetovány, čímž vzniká paralela mezi nevratností vyhynutí a trvalostí tetování.