Komentované prohlídky kostela a kláštera sv. Gabriela

Ženský benediktinský klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově byl založen roku 1888 a stal se po třech mužských klášterech prvním ženským konventem Beuronské kongregace. Pro sestry klášter postavili benediktini z Beuronu z jihozápadního Německa (Bádensko-Württembersko), kteří museli v době sekularizace (1875) odejít do exilu.

V roce 1880 se usídlili v pražském klášteře Emauzy, kam přinesli nově vznikající sakrální beuronské umění pojmenované podle místa vzniku. O osm let později, tedy v roce 1888, začali stavět na protějším břehu Vltavy na Smíchově první ženský klášter sv. Gabriela.

V roce1887 se mateřský mužský benediktinský klášter sv. Martina vrátil z pražského exilu zpět do Beuronu, kde působí dodnes. Emauzský klášter na Novém Městě v Praze si ponechali až do roku 1945, kdy byl klášter vybombardován.

Finance na stavbu ženského kláštera na Smíchově zajistila Gabriela hraběnka z rodu Swéerts-Sporck. Klášter získal název po jejím křestním patronu sv. archanděla Gabriela. Správný název kostela je Zvěstování Panně Marii.

Po vzniku Československé republiky se benediktinky v letech 1918–19 přestěhovaly z pražského Smíchova do rakouského Štýrska na hrad Bertholdstein. Část inventáře, který si odvezly s sebou, se díky Spolku přátel beuronského umění a Nadačnímu fondu Malakim navrátil v letech 2008 a 2023 zpět do Prahy. Při prohlídce spatříte původní kompletní interiér kostela z doby, kdy ho sestry opustily, navýšený o dovezený inventář z kláštera.

V Evropě vznikaly další beuronské benediktinské kláštery, celkem jich bylo 40, dnes jich je 15. Všechny se zabývaly nově vzniklým beuronským uměním, které bylo příkladem souhrnného umění, tzv. gesamtkunstwerku. Základ tvořil geometrický kánon (Davidova hvězda vepsaná do kruhu) podle něhož vznikaly nástěnné mozaiky například v kryptě kláštera na Monte Cassino v Itálii. V Praze na Smíchově se od mozaiky upustilo kvůli finanční i umělecké náročnosti, ale nástěnné malby, sochy, liturgické předměty jako kalichy a jiná umělecká řemesla nesou dodnes znaky těchto geometrických pravidel.

Ve smíchovském klášteře pracovaly nadané sestry v ateliéru malby a ateliéru výšivek, zabývaly se i fotografováním. Sestry malířky se zpočátku věnovaly iluminacím na pergamenu, mezi lety 1899 až 1913 vytvořily unikátní umělecké dílo – beuronský evangeliář. Jejich učitelem byl zakladatel beuronského umění P. Desiderius Lenz OSB, který v té době žil se svými spolubratry v Emauzích. Pod Lenzovým vedením se později sestry ujaly i nástěnných maleb.

V historii beuronských ženských klášterů je tato činnost dosud považovaná za zcela ojedinělou, neboť byla vždy a všude doménou mnichů. V roce 1911 vyzdobily sestry dvěma čtveřicemi andělů nově otevřenou apsidu v kostele. Do roku 1918 pracovaly na vlastních nástěnných malbách v klášteře. Výzdoba kostela a ani kláštera nebyla dokončena, se svým domovem se sestry musely v překotné době vzniku Československé republiky rozloučit.